Poruchy osobnosti
Takže k ostatním druhům poruch osobnosti alespoň následující:
Porucha osobnosti je stav, kdy je určitá charakterová vlastnost zcela mimo normu. Tzn., že člověk je v něčem nenormální.
Okolí tohoto člověka vnímá jako „divného“. Jak třeba napsal jednou Docent – jako člověka z jiné planetyJ
Nejhorší je, pokud se kombinuje více poruch u jednoho jedince.
Paranoia
Paranoidní člověk má chorobné představy, trpí stihomamem, je maximálně podezíravý.
(Např. si neustále vsugerovává, že ho někdo udává, rozšiřuje o něm informace, představuje si, jak ho překvapuje v ložnici, že někdo nemá jiný životní cíl než "vloupat" se na jeho www stránky, že mu vyhrožuje apod.)
Paranoidní jedinci trpí většinou trvalou chorobnou záští a podezřívavostí. Neustále překrucují, chybně interpretují projevy osob, k nimž touto záští trpí.
(Např. člověk napíše, že průměrně inteligentní běloch obhájí ledničku jako výdaj
– a ejhle, po překroucení to interpretuje paranoik takhle:
lednička je vždy uznatelná, nebo další:
člověk napíše, že vždy je rozhodující, co obsahuje doklad za údaje, nikoliv jak je nazván – a ejhle, paranoik si z toho překroutí tohle:
Pokud má proforma faktura náležitosti daňového dokladu, je to daňový doklad, i kdyby na ní bylo výslovně napsáno "Není daňový doklad")
Chybně interpretují normální neutrální reakce jako nepřátelské.
(např. odpověď na dotaz – můžu si dát neuznané DPH do výdajů – záleží proč nebylo uznáno – považuje za odpověď bez informační hodnoty, jen napadající druhé, matoucí, nic neříkající, dezinformující)
Paranoik neustále zdůrazňuje důležitost vlastní osoby, vše vztahuje k sobě – je prostě středem vesmíru.
(Někteří si dokonce osobují právo mluvit za zbytek světa –
my víme, my si myslíme, my na vás kašlem atd)
Dalším rysem paranoika bývají vleklé soudní a jiné spory.
(A aby spor mohl začít, je nejdříve potřeba podat trestní oznámení, udání apod. Takže takový člověk neustále vyhrožuje udáním na policii, zaměstnavatelům - Možná by to vaše nadřízené zajímalo, co říkáte? - apod.
Udávání je pro něj prostě přirozenost sama /i když tady je to možná i dobou, kdy vyrůstala, kdoví co bylo dříve/. A protože je sám křivák, přisuzuje tuhle vlastnost i ostatním a nedokáže pochopit, že někdo jiný „špinavé zbraně“ jako on nepoužívá a neustále ostatní podezřívá z vyhrožování, udávání apod.)
Patologická zášť ale může být způsobená také měknutím mozku, způsobeném nadměrným požíváním alkoholu.
Je více druhů paranoi:
Perzekuční – bojí se pronásledování (živě si představuje, jak se pěkně brzy ráno, když ještě spí, vlámává někdo do její ložnice apod.)
Kvelurantská – domnívá se, že jej ostatní nemají rádi, obviňuje je, stěžuje si, chce se dohadovat
(v sekci nicky je dost příkladů)
Dissociální porucha osobnosti
Tito jedinci nejsou schopni cítit vinu a poučit se ze zkušeností. Mají výrazné tendence ke svádění viny na jiné.
(Jen se podívejte, kdo tu vyvolává spory! Proč mažete můj příspěvek? Byl věcný a patřil sem! Já ne, to oni!! Stačí se kouknout např. na BC v době, kdy se stal Graver moderátorem – např.: To je právě ta nespravedlnost….. Člověk by se nemusel bát sem psát a vážit každý "hloupý" dotaz případně nevinný žert, aby se na něj nepřilepil nějaký zlomyslný příspěvek, kvůli kterému to bude smazané a výsledný dojem je, že za to mohou všichni. Ukázalo by se, kdo si začíná s konflikty….nebo: Podívejte se třeba na tu z větší části smazanou debatu o autochladničce, vezměte jednotlivé příspěvky a uvidíte, že jsem psala jen k věci, slušně a dokonce na jednostranné napadání jsem vůbec nereagovala. Přesto jsem s těmi, kdo takto začínají, házená do jednoho pytle...Je mi to moc nepříjemné, bojím se tady zeptat i odpovídat,..........)
Emočně nestabilní porucha osobnosti
Neovladatelná impulsivita a afektivní labilita.
(člověk něco napíše a odťukne dřív, než mu to projde hlavou a pak toho lituje)
Výbuchy silné zlosti mohou často vést k expolozivnímu chování. Většinou se projevuje, když si tuto osobu někdo dovolí kritizovat. Člověk má často nejasné nebo narušené představy o sobě samém.
(cítí se např. povolán k tomu, aby opravoval nedostatky a chyby druhých /tedy spíš to, co on považuje za nedostatky/, aniž by si uvědomil, že na to prostě nemá, aby posuzoval co je dobré a co špatné, když to ani sám nerozpozná apod.)
Histriónská porucha osobnosti
Dá se shrnout takhle: teatrálnost, dramatizace a přehnaný projev emocí.
(např. se v příspěvcích svěřují, jak je jim zle, jak je příspěvek druhého rozbrečí, neustále naříkají, píší jak se musí okamžitě napít, jak nespali, jak jsou z diskuze rozhození…)
Nechají se snadno ovlivnit jinými lidmi nebo okolnostmi a nadměrně se soustředí na fyzickou přitažlivost.
(Drží diety, neustále se kontrolují, vystavují své „fyzičko“ rádi na odiv. Svým „oblíbencům“ lezou do rusuturu přesně v duchu hesla: budu stát za tvou lží, jen proto, že pravdu tvrdí ten, koho nemám rád nebo budu hájit tvou lež už jen proto, že jsme ženský)
Jako další jsou egocentričnost, snadno zranitelné city a přetrvávající manipulativní chování k dosažení vlastních potřeb.
Anankastická porucha osobnosti
Dominantním projevem u této poruchy jsou pocity nadměrných pochyb a opatrnosti. Přehnané zabývání se detaily, pravidly, seznamy, pořádkem a plány. Většinou jsou hrozně paličatí a rigidní. Vyžadují od okolí, aby se mu podřizovalo.
(např. vytváří neustále nějaká pravidla – např. pravidla chování v diskuzích, která si přizpůsobují zásadně dle svých potřeb. Nedokáží přiznat omyl apod.)
Anxiózní porucha osobnosti
Osoby s touto poruchou trpí trvalými a pronikavými pocity napětí a obav. Jsou přesvědčeni o nedostatku osobní přitažlivosti a o vlastní sociální nešikovnosti.
(Neustále o sobě prohlašují, že jsou blbí, že mají vedení až přes Aljašku, jsou neustále v napětí, bojí se …)
Závislá porucha osobnosti
Tato porucha osobnosti představuje podřizování vlastních potřeb jiným osobám, na nichž je nemocný závislý a přílisné vyhovování jejich přáním.
(Jsou např. schopni dospělému svéprávnému zdravému jedinci připravovat celý život jen z důvodů jeho rozmazlenosti extra stravu, bez kostiček, nakrájenou,…jako miminu…)
Dle odborníků může býtl dlouhodobé řešení v dlouhodobé psychoterapii, ale šance na větší změnu jsou většinou malé.
Požitá literatura:
Bedrnová, E., Nový, I. a kol., Psychologie a sociologie řízení, Praha, Management press, 2004, ISBN 80-7261-064-3
Hoskovec, J. Psychologie, Praha, Triton, 2002, ISBN 80-7254-219-2
Nakonečný, M. Psychologie osobnosti, Praha, Academia, 1997, 2. vyd., ISBN 80-200-0628-1
Náhledy fotografií ze složky Kočky